Děkuji za váš pohled na věc, pane Beneši. Chápu, že sdílet pokoj s takovým člověkem musí být hodně nepříjemné, zvláště pokud tyto věci vnímáte zcela jinak. Ale možná bych to viděla ještě i z jiné perspektivy - kde není diváka, není herce. Někdy slušné vychování člověku brání poslat druhého i s jeho otravným chováním tam, kam většina osob chodívá sama, ovšem jsou situace, kdy asi nic jiného nezbývá. Jak jinak se má druhá strana dozvědět, že mně to chování vadí? Z terapeutické praxe vím, že "chlubilové" jsou lidé, kteří postrádají sebevědomí, proto si ho uměle budují právě takovým chováním a hledají si obecenstvo, před kterým by se mohli vytahovat. Co na tom, že obecenstvo jejich "koníčky" nesdílí. Chlubil se potřebuje předvádět, lhostejno před kým (protože se předvádí hlavně sám před sebou, aby si nepřipadal tak ubohý). Někde v hloubi duši totiž ví, že se uboze chová. Držím palce!

Zajímavá myšlenka.

Ještě bych tam přidal lidi, kteří se notoricky vytahují například svými úspěchy u opačného pohlaví.

Někdy se člověku až protáčejí panenky, když musí poslouchat, jak druhý neustále říká že kam přijde, tak jen ukáže na tu nejhezčí ženu a do dvou dní jí má se vším všudy, bez ohledu na to, že je vdaná nebo že do té doby se naopak mohla honosit svým věnečkem zeleným. Když se najdou dva takoví a neustále se předhánějí v těchto výmyslech, je to jejich věc. Ale mohu Vás ujistit, že normální člověk znající míru toho po jednom roce v jednom pokoji na vysokoškolské koleji s takovýmto věčným chlubilem má plné zuby. Na plná ústa mu to říci nechce, aby už s tím dal pokoj, a poslouchat to každý večer včetně večera, kdy se třeba potřebujete učit před těžkou zkouškou, to vás první dva týdny baví jako téma, druhé dva týdny Vás to baví ironicky, že si říkáte "tak z kterépak panny ten Jarda zase udělal ženu, kterémupak ženatému pánovi nasadil parohy, kterápak žena se mu marně vrhala kolem krku a nemohla pochopit, že Jarda má jiné a mnohem lepší možnosti, než je ona?". Po dobu těch dvou týdnů, kdy Vás to baví ironicky, to posloucháte, předstíráte, že tomu věříte a v duchu se bavíte tou ubohostí toho chlubení. Ale po čase i tohle přestane bavit a je to už obtěžující.