Neřešitelé

"Neřešitel" je slovo, které jsem poprvé použila ve své knize Láska není řízek, abych tak přiblížila a s nadsázkou označila určitý typ osob. Nejde však jen o přátele, o kterých byl předchozí článek.

Znáte to: máte přítele/člena rodiny/kolegu..., který se několik let stále dokola potýká se stejným problémem. Je vlastně jedno, o jaký problém jde, důležité je, že všem okolo je to zcela jasné, jediný, komu to jasné není, je právě dotyčný “potýkatel”. Může jít třeba o: zamilovávání se do špatných osob; závislost na čemkoli; domácí násilí; zanedbávání dětí; neustálé dluhy beze změny životního stylu; kupování si dalších a dalších nepotřebných věcí, shromažďování odpadků...”, o cokoli, u čeho si okolí pomalu ťuká na čelo, ale jediný “neřešitel” je v klidu. Ten naopak často po svém okolí vyžaduje různé ústupky, službičky, pomoc, žádá o lítost a možnost vyplakat se, jen aby se svému problému mohl dále v klidu věnovat. Přehazuje tak svůj problém na ostatní, kteří už z něj pomalu “lezou po zdi”, ale on sám jej zcela popírá či alespoň bagatelizuje: “Co pořád máš, ve svém okolí znám tolik lidí, kteří to mají stejně nebo jsou na tom daleko hůř! nebo Můj otec to dělal taky a dožil se devadesátky! Proč do toho pořád šťouráš?”, dozvíte se, když si troufnete podotknout, že už to celé na váš vkus trvá příliš dlouho. Když popravdě odpovíte, že se to tak nedá dělat dále a bylo by vhodné požádat o pomoc odborníka, zpravidla se dozvíte, že “k doktorovi/ke cvokaři mě nikdo nedostane, nejsem blázen!”.

A vy, coby přátelé/rodinní příslušníci/kolegové nechcete přihlížet, jak se vaše blízká osoba řítí z průšvihu do průšvihu. Takže abyste si připadali jako “dobrá” blízká osoba, budete svému “neřešiteli” nadále pomáhat. Po čase možná zjistíte, že spíše než o pomoc jde o medvědí službu. I když se můžete přetrhnout, u “ neřešitele” jede vše ve starých kolejích, jakmile se otřepe.

Rádi byste dotyčnému opravdu pomohli, ale to nejde, dokud on sám si problém nepřizná. Tak končívají i letitá přátelství. Neřešitelé totiž nejsou přátelé. Jsou to paraziti. Zatáhli vás do své hry na “chudáčky” a “oběti” a díky vám ji mohou hrát. Vědí, že je nikdy nenecháte padnout na dno, že vždy pohlídáte děti, že zaplatíte jejich dluhy, že jim koupíte lahev, že je politujete... Dobře vědí, jací jste lidé.

Jak to však odhalit? Těžko, ale můžete si pomoci radou z předchozího článku – vyrovnaný vztah je ten, ve kterém je podíl vynaložené a přijaté energie v dlouhodobém horizontu srovnatelný. Jestliže vy stále zachraňujete, je něco v nepořádku.

Neříkám však, že si takový neřešitel nezaslouží pomoc. To určitě ano, ale odbornou, protože pokud po dobu několika let nanašel náhled na svou situaci, nedokáže si pomoci sám. Alkoholikovi však jako přítel pomoci nedokážu a ani mu nepomůžu tím, že ho budu krýt v práci a kupovat mu alkohol. Stejně tak nepomůžu kamarádce, kterou u sebe budu ubytovávat pokaždé, když ji zbije manžel. Mohu pomoci jednou, dvakrát, ale je-li jasné, že daný člověk není oběť, ale neřešitel, pomůže jedině, když si svůj problém uvědomí a bude s ním sám chtít něco dělat. A někdy je jedinou cestou ven z problému nechat ho padnout na samé dno, aby se konečně mohl odrazit.

Zdá se vám to kruté? Všichni máme naloženo přesně tolik, kolik uneseme. Všichni jsme tu proto, abychom se učili a vyvíjeli. A pocit, že je možné to nějak “odrbat” je projevem ega, které si myslí, že vládne všemu, i Vesmíru. Jenže Vesmír má své vlastní zákony, daleko větší než malé lidské ego.

Na nejvyšší úrovni nemůžeme ošidit nic. Nakonec stejně zjistíme, že tím, že se vyhýbáme změně, šidíme jen sami sebe a trápíme své okoli. A to je škoda, nemyslíte?

Hodně odvahy ke změnám, přátelé!