Ručitel s ručením omezeným aneb o strachu

Volila jsem Táňu Fischerovou. Chtěla jsem mít na Hradě někoho s funkčním srdcem, nikoliv chladnokrevný a sebestředný žlutý jarní květ. Také se mi zdálo příjemné začít vyvažovat poměr mužské a ženské energie na vyšších místech v naší republice. Nedopadlo to, nevadí, ještě na to asi nejsme připraveni. Co mě ale dost překvapilo, byla zpráva o tom, že se paní Fischerová a pan Kačer zaručili za pana Ratha a chtějí, aby byl propuštěn z vazby.

Jestliže pominu určitou morální autoritu, kterou oba výše zmínění disponují a kterou, jak se zdá, chtějí využít k „dobré“ věci a také vinu či nevinu/spolehlivost či nespolehlivost pana Ratha, o kterých nic nevím, nemohu si nevšimnout jiné věci: není na světě bytost, za kterou bychom se mohli zaručit. Neznáme nikoho natolik dobře, aby to možné bylo. Ve většině případů neznáme do hloubky ani sami sebe, a to ani tehdy, když na sobě dlouhá léta intenzivně pracujeme. Jsme-li k sobě poctiví, objevujeme stále další a další stinné stránky. Víte sami o sobě, jak se zachováte v krizové situaci? Nebo svou reakci spíše tipujete? Já to u sebe jen tuším, a to zpravidla v porovnání s minulými reakcemi nebo se svým přesvědčením.

Když se obrátím do minulosti, vidím, že vše negativní vzešlo ze strachu. Ze strachu z nedostatku, ze strachu o přežití, ze strachu z toho, že člověk bude ovládán, či ze strachu ze ztráty moci a prestiže, ze strachu z bolesti, ze strachu ozvat se, ze strachu z trestu, ze strachu ze ztráty čehosi cenného, ať již jde o materiální věci či osoby... Války, loupeže a krádeže, vraždy, zrady a další zločiny mají často svůj kořen ve strachu. Když člověka ovládá strach, je celý sevřený a nedokáže se soustředit na nic jiného, než na to, jak by se ho zbavil.

Mám za to, že pobyt ve vazbě s vyhlídkou na následný soud a život za mřížemi krizovou situací je, že je to stav, kdy je v ohrožení základní pocit bezpečí. A tak mi přijde poněkud naivní zaručovat se za někoho jiného, včetně sebe sama, řekla bych dokonce, že se toho bojím:-) Mám pocit, že jde spíše o jakési společenské gesto nežli o skutečnou záruku. Vždyť co by bylo dáno v plen? Šel by si pan Kačer s paní Fischerovou sednout do žaláře místo pana Ratha? Rozumný člověk, pokud by došlo k nějakému neuváženému činu ze strany pana Ratha, paní Fischerovou ani pana Kačera nezatratí a do kobky nepošle, jen si řekne, že měli špatný odhad. No a tak se mi zdá, že je to celé vlastně nesmysl:-)

Chceme-li něco v naší společnosti změnit, změňme sami sebe. To je jediná oblast, ve které k tomu máme kompetenci a zdroje. Jestliže se budeme snažit měnit jiné tím, že na ně budeme vyvíjet tlak, ať již prostřednictvím svého morálního apelu či jinou formou, budou možná jednat podle našich představ, ale učitě ne z osobního přesvědčení. Takže se v jejich nitru vlastně nic nezmění:-) Tak jako strach dokáže lidi dotlačit k tomu, aby jednali amorálně, dokáže také, aby se zachovali morálně, plynou-li jim z toho jisté výhody.

Krásné ráno bez bázně a hany, přátelé.

P.S. Ráda bych na základě poznatků z diskuze poznamenala, že tento článek nebyl míněn proti nikomu z osob v něm uvedených, spíše jako postřeh a úvaha v globální rovině, ke kterým mne výše uvedení inspirovali. Nic proti nim nemám, nikoho z nich neodsuzuji ani nehodnotím, protože nejsem nic více než oni, a tudíž na to nemám právo:-) Každý děláme to nejlepší, čeho jsme na základě součinu mnoha faktorů schopni.